Bezpečně do školy: Jak připravit dítě na samostatné cesty po městě

V letošní kampani se zaměřujeme na bezpečnost dětí cestou do školy a kroužků při pohybu po ulici nebo v MHD. Ukážeme vám, jak nacvičit situace, které v rodičích nejčastěji vyvolávají obavy. Předáme vám základní tipy, jak s dětmi natrénovat samostatnou cestu do školy pěšky i městskou hromadnou dopravou, jak zvýšit jejich viditelnost v dopravním provozu a celkovou bezpečnost.

Co se v článku dozvíte:

• 5 znaků, že je dítě připravené chodit samo po ulici, a co k tomu potřebuje umět
• jak připravit dítě na samostatnou cestu do školy nebo kroužků
• co dělat v nejčastějších krizových situacích
• jaké jsou nejčastější chyby dětí při přecházení silnice
• co znamená navázat oční kontakt s řidičem a jak ho dítě naučit
• na co si dávat pozor jako řidič v blízkosti školy
• proč má smysl nevozit dítě až těsně ke škole
• jak omezený má výhled dítě oproti dospělému
• jak zvýšit viditelnost dítěte díky školnímu batohu a oblečení
• kde a jak bezpečně natrénovat pravidla silničního provozu (dopravní hřiště v Ostravě)

5 znaků, že je dítě připravené chodit samo do školy

1. Orientuje se v místě bydliště a v okolí školy.
2. Dodržuje domluvenou trasu, nebo se předem ptá, jestli může jít jinudy (např. doprovodit spolužáka).
3. Umí požádat o pomoc.
4. Nepanikaří při náhlé změně situace.
5. Dodržuje bezpečnostní pravidla i bez připomínání dospělého.

Pro bezpečný přesun do/ze školy nebo kroužků dítě potřebuje umět:

• použít dohodnuté nouzové kontakty a bezpečné „přístavy“
• požádat o pomoc
• bezpečně přecházet silnici
• rozpoznat a reagovat na rizikové situace
• reagovat, když se ztratí
• odmítnout nevhodnou nabídku
• zachovat klid při nečekané změně

Natrénujte cestu ještě před začátkem školy

Nejdůležitější bezpečnostní prvek je připravené dítě. Jak připravit dítě na samostatnou cestu do školy:

1. Projděte několikrát společně trasu.
2. Najděte riziková místa.
3. Vytvořte „co když“ scénáře.
4. Domluvte si s dítětem kontrolní mechanismy.
5. Předávejte postupně dítěti zodpovědnost.

Hraní rolí na trase do školy: Kdo je připraven, není překvapen

Během procvičování cesty do školy spolu přehrávejte různé scénky. Dítě si lépe zapamatuje reakce v prostředí, kde se do situací může dostat. Důležité: vždy začněte tím, že se dítěte zeptáte, jak by reagovalo, a pak mu teprve ukažte správné řešení. Využijte každodenní situace, jako jsou cestování, nakupování nebo procházky. Různé scénáře si opakujte, mírně pozměňujte kontext, místo. Důležitou roli pro rychlé a spolehlivé učení hraje způsob, jakým s dítětem o situaci mluvíme.

Jak mluvit o nebezpečí, aniž bychom dítě vyděsili

Klíčové je najít rovnováhu mezi opatrností a strachem. Vysvětlete dětem, že většina lidí je hodných, ale je důležité být pozorný k chování lidí. Používejte konkrétní situace místo obecných varování.

• Místo „Nevěř cizím lidem.“ raději: „Pokud si nejsi jistý, zeptej se mě nebo paní učitelky.“
• Ptejte se: „Co bys dělal, kdyby…?“ místo „Musíš…“, „Nesmíš…“, „Nikdy…“
• Nechte dítě najít vlastní řešení. Povídejte si o tom, jak uvažuje, čím to, že ho/ji napadlo právě toto.

Co když je najednou něco jinak: tipy k nácviku „krizových scénářů“

Nabízíme vám tipy k řešení situací, které rodiče a prarodiče nejčastěji znepokojují, když přemýšlí, jestli je jejich dítě připravené chodit do školy samo. Nejčastější obavy jsou:

• ztratí se, zabloudí
• vběhne bez rozmýšlení do silnice
• sáhne na předmět, kterým si může ublížit
• uvidí člověka, který vypadá, že potřebuje pomoc, nebo se chová divně
• osloví ho/ji člověk s potenciálně rizikovým požadavkem

Pojďme si ukázat, jak s dětmi nacvičovat reakce na rizikové situace.

Dítě se ztratí, neví, kde je

Jak se ptát při nácviku:

• „Najednou nevíš, kde jsi. Co bys dělal/a?“
• „Co když potřebuješ pomoc a nevidíš žádného policistu/strážníka?“

Jak situaci řešit:

• Zůstat na místě a zavolat předem dohodnuté osobě (rodič, prarodič, sousedka, která je skoro pořád doma, „teta“, která je ještě na mateřské apod.).
• Vejít do nejbližšího obchodu a požádat personál o pomoc.
• Požádat o pomoc kolemjdoucí maminku s dítětem nebo starou paní, hlídku městské policie (někoho v uniformě).

Dítě vběhne bez rozmýšlení do silnice

Jak se ptát při nácviku:

• „Co uděláš, když uvidíš kamaráda na druhé straně ulice?“
• „Co když slyšíš z druhé strany silnice volání o pomoc?“
• „Najednou se ti balón zakutálí na silnici. Co uděláš?“

Jak situaci řešit:

• Zastavit se. Přemýšlet. Až potom přejít silnici podle pravidel bezpečného přecházení.

Dítě sahá na rizikovou věc, která leží na ulici

Jak se ptát při nácviku:

• „Jdeš po ulici a najednou uvidíš… injekční stříkačku?

Jak situaci řešit:

• Nedotýkat se, říct někomu dospělému nebo strážníkovi.

Nějaký člověk v blízkosti dítěte se na ulici chová nebezpečně nebo leží a nehýbe se

Jak se ptát při nácviku:

• „Co když vidíš někoho, kdo se chová divně a nejsi si jistý/á, jestli kolem něj můžeš projít? Třeba křičí na kolemjdoucí, mluví si pro sebe, bouchá do keřů a láme větve…“
• „Co uděláš, když uvidíš, že na ulici leží člověk a ty nevíš, jestli spí, nebo má zdravotní potíže?“

Jak situaci řešit:

• Vzdálit se do bezpečí (třeba přejít na druhou stranu ulice).
• Spojit se s někým dospělým, případně přivolat strážníky přes linku 156.

Někdo dítěti na ulici něco nabízí nebo po něm něco chce

Dítě může oslovit někdo neznámý, ale také člověk, kterého zná z jiných situací. Vzhledem k tomu, že to může být kdokoli, i člověk, který vypadá na první pohled zcela důvěryhodně, je cílem nácviku naučit dítě rozpoznávat rizikové chování.

Jak se ptát při nácviku: „Co když ti někdo řekne…“

• „Ztratilo se mi štěňátko, pomůžeš mi hledat?“
• „Dáš si bonbón? Mám jich v autě víc.“
• „Svezu tě domů autem.“
• „Potřebuju se dostat tam a tam, ukážeš mi cestu?“
• „Posílá mě tvůj táta, zdržel se v práci, mám tě vyzvednout místo něj.“
• „Jdu na návštěvu za tvou mamkou, můžu na ni u vás počkat?“

Jak situaci řešit:

• Člověk, kterého dítě zná: Zavolat rodiči a přeptat se. Nebo odpovědět: „Rodiče mi o tom nic neřekli, takže to udělám, jak jsme domluvení s mamkou.“ a odejít (nebo vejít do nejbližšího obchodu – viz co dělat, když se ztratím).
• Člověk, kterého dítě nezná: odpovědět jednoznačné „Rozhodně ne.“ nebo „O tom nic nevím.“ a okamžitě odejít (nebo vejít do nejbližšího obchodu – viz co dělat, když se ztratím).
• Základní pravidlo: Dospělý, který opravdu potřebuje pomoc, osloví jiného dospělého, ne dítě.

Učte dítě, že má bez výčitek právo říct ne a odejít ze situace, která je pro něj nepříjemná, matoucí nebo nátlaková. Učte děti také rozpoznávat varovné signály potenciálně rizikových situací – jedná se o chování, kdy někdo:

• chce, aby někam šlo bez vědomí rodičů
• požaduje/navrhuje, aby něco tajilo
• nerespektuje jeho odmítnutí
• nutí ho rychle se rozhodnout
• vyvolává strach, nejistotu nebo nepříjemný pocit

Nejčastější chyby dětí při přecházení silnice

Děti neohrožuje neznalost pravidel, ale spěch, špatný odhad situace a zmatkování.

Největší hrozbou je spěch

Dítě, které jde do školy včas, má prostor přemýšlet a reagovat s rozmyslem na situace, které se cestou dějí. Naopak člověk, který dohání zpoždění, často riskuje. Přeběhne silnici mimo přechod, vběhne do vozovky mezi zaparkovanými auty nebo dobíhá tramvaj či autobus na poslední chvíli a situace řeší zkratkovitě.

Jak předejít rizikům spojeným se spěchem?

• S dítětem předem spočítejte, jak dlouho cesta skutečně trvá, a přidejte několik minut rezervy. Podle toho stanovte nejpozdější čas odchodu.
• Nastavte s dítětem několik budíků nebo upozornění na mobilu, která ho dovedou k včasnému odchodu.
• Nastavte si, že prioritou je dojít do školy bez nehody, i kdyby se mělo jednat o pozdní příchod.
• Nacvičte s dítětem, co bude dělat, pokud vyjde z domu pozdě nebo mu/jí ujede MHD.

Nejčastější chyby (nejen) školáků při přecházení silnice

Chování, které často vede ke zranění chodců:

• přebíhání silnice mimo přechod
• vstup do vozovky mezi zaparkovanými auty
• sledování mobilního telefonu při chůzi
• používání sluchátek během přecházení
• vběhnutí za kamarádem nebo míčem
• nepozornost na vícepruhových komunikacích
• spoléhání na to, že řidič vždy zastaví
• očekávání, že tramvaj dává přednost chodcům

Auto potřebuje k zastavení 28 metrů (to je délka jako 3 autobusy nebo 7–8 osobních aut stojících za sebou). Děti však mají problém správně odhadnout rychlost a vzdálenost vozidel. Neučte je proto odhadovat vzdálenost. Naučte je navázat oční kontakt s řidičem a počkat, až vozidlo skutečně zpomalí nebo zastaví, teprve potom vstupovat do vozovky.

Chodci nemají přednost před tramvají

To platí i u přechodů pro chodce: že někdo vstoupí na přechod neznamená, že jej řidiči vidí a že zvládnou včas zastavit. Lidé si také neuvědomují, že chodci nemají na přechodu přednost před tramvají. Je to proto, že tramvaj je velice těžká a potřebuje ke svému zastavení delší dobu.

Přecházení vícepruhových komunikací

Vysoké riziko je spojené i s přecházením silnic s více jízdními pruhy. Stává se, že auto v pruhu u chodníku zastaví, ale auto v druhém pruhu jede dál. Nevidí chodce, protože je schovaný za stojícím autem, nestihne včas zareagovat. Pro zajištění bezpečí je důležité se uprostřed přecházení zastavit a opatrně nahlédnout do druhého pruhu.

Co znamená navázat oční kontakt?

Navázání očního kontaktu je klíčová dovednost pro bezpečné přecházení vozovky. Zejména pro děti, které řidiči pro jejich nízkou výšku mohou snadno přehlédnout. Naučte dítě, aby se před vstupem do vozovky podívalo přímo na řidiče. Bezpečné je přecházet až ve chvíli, kdy je zřejmé, že řidič o dítěti ví a zastavuje. Pokud si dítě není jisté, je lepší počkat.

Jak navázat oční kontakt s řidičem:

1. Vidím obličej řidiče.
2. Můžu dát signál rukou (mávnout na přijíždějící auto).
3. Řidič se dívá mým směrem. a/nebo
4. Řidič na mě kývne, usměje se, zabliká.
5. Auto zpomaluje a zastavuje.

Zamávání rukou zvyšuje bezpečí při přecházení, protože:

• Upozorní řidiče.
• Donutí dítě zastavit nebo aspoň zpomalit.
• Přeruší impulzivní vběhnutí dítěte do silnice.

3. Řidiči, pozor, škola začíná

Bezpečnost dětí je z velké části v rukou dospělých řidičů. Chování nezkušeného dítěte s omezeným výhledem je těžko předvídatelné, proto se téměř polovina všech úrazů dětí přihodí v dopravním prostředí. Střet s dopravním prostředkem má pro dítě tragické důsledky – poškození zdraví, trvalé následky, přerušení sociálních vazeb, výpadek ve škole a často i smrt. Úrazy v dopravě jsou u nás příčinou až 40 % smrtelných zranění dětí do 14 let. V ČR je tak za rok usmrceno až dvakrát více dětí než v jiných evropských státech. (zdroj: Státní zdravotní ústav)

Pro řidiče je zásadní si uvědomit, že děti:

• mají omezený rozhled
• jsou těžko vidět za zaparkovanými auty, keři, některými dopravními značkami a dalšími překážkami
• hůře odhadují rychlost a vzdálenost vozidel
• neudrží pozornost
• někdy jednají impulzivně

Řidiči zvyšují bezpečnost dětí, když:

• zpomalují v okolí škol a míst, kde ví, že se pohybuje více dětí
• sledují pohyb dětí na chodnících
• neparkují v hůře přehledných místech
• respektují pokyny strážníků u škol a přechodů pro chodce
• nezajíždějí s dětmi přímo ke škole

Pusťte dítě z auta o pár desítek metrů dříve

Největší chaos vzniká ráno před zahájením vyučování přímo před vstupy do škol nebo v jejich bezprostřední blízkosti, když desítky rodičů přiváží své děti do školy a do toho další desítky dětí přichází pěšky.

Pro zvýšení bezpečnosti dětí v blízkosti škol a snížení stresu rodičů dobře funguje:

• Vysaďte dítě na bezpečném místě pár minut pěšky od školy.
  • Využijte například místa, kde jsou u přechodů pro chodce hlídky Městské policie Ostrava.
  • Využijte parkovací zálivy nebo místa určená ke krátkodobému zastavení, například zóny Kiss&Ride (K+R).
• Neblokujte parkováním rozhled ostatním řidičům a chodcům ani průjezd dalších vozidel.
  • Hasičský vůz potřebuje k průjezdu 3 m, k otočení na křižovatce 5 m.
  • Nezastavujte na vyčleněných nástupních plochách požární techniky.
• Dítě vždy vystupuje směrem k chodníku, ne do vozovky.
• Dohodněte se se sousedy nebo známými a přivážejte/vyzvedávejte více dětí najednou.

I v Ostravě se postupně objevují takzvané školní ulice. Jde o přechodné nebo trvalé úpravy dopravní situace v blízkosti škol tak, aby vzniklo bezpečné, chráněné prostředí pro děti a chodce. Školní ulice vznikají po celé ČR, v zahraničí jsou už běžné (příklady).

Opravdu dítě vidí to, co vidíte vy?

To, co dospělý považuje za přehledné místo, může dítě vidět jako řadu překážek. Přes zaparkovaná auta často nevidí přijíždějící vozidla a řidiči zase nevidí jeho. Viditelnosti brání také keře, popelnice nebo odpadkové koše, dopravní značky typu směrových desek a sloupů. U dětí nejde jen o jejich nízkou výšku, jde o kombinaci výšky, stupně vývoje mozku a nedostatku zkušeností.

Otestovali jsme, jaký je rozhled z výšky cca 130 cm a z výšky 180 cm v reálném prostředí. Prohlédněte si naši fotogalerii nebo si to vyzkoušejte na vlastní oči. Zkuste si u přechodu kleknout.

Školní batoh a oblečení jako bezpečnostní prvek

Mnoho nehod nevzniklo tím, že dítě porušilo pravidla, ale proto, že ho řidič uviděl příliš pozdě a nestihl zastavit. Výrazné barvy a použití reflexních materiálů významně zlepšuje viditelnost na delší vzdálenosti.

Čím zvýšit viditelnost dítěte:

• světlé a kontrastní oblečení
• reflexní prvky na oblečení i školním batohu
• reflexní přívěsky, pásky
• LED klipy, světla, blikačky

Nejlépe funguje kombinace více prvků na různých místech. Reflexní prvky a blikačky umisťujte na pohybující se části těla (kotníky, zápěstí). Pamatujte také na zvýšení viditelnosti dítěte zezadu – tady hrají klíčovou roli právě školní batohy. Vybírejte batohy kontrastních barev, opatřené reflexními pruhy. Naučte dítě, ať si za snížené viditelnosti na batoh dá i blikající červené LED světlo. Také pláštěnku na batoh pořiďte v reflexních barvách.

Dopravní hřiště: místo, kde se BESIP učí v bezpečí

Dopravní hřiště je místo, kde si děti i rodiče mohou bezpečně vyzkoušet situace, které je čekají v ostravských ulicích. Jsou určena pro děti ve věku od 3 do 15 let. Po celé Ostravě je k dispozici minimálně 10 dopravních hřišť – přehled hřišť najdete tady.

Na některých hřištích si můžete i bezplatně zapůjčit kolo, koloběžku a ochrannou přilbu. Tak je to i na dopravním hřišti Městské policie Ostrava, které je otevřené denně po celé prázdniny 8:00–18:00 hodin. Na hřišti jsou po celou dobu provozu přítomní strážníci a asistenti prevence kriminality. Hřiště je v blízkosti Sadu Boženy Němcové.

Akce Městské policie Ostrava na dopravních hřištích v Ostravě

Městská policie Ostrava společně s dalšími partnery připravila pro rodiče a děti akce na dopravních hřištích v celé Ostravě. Akce budou probíhat poslední týden v srpnu, včetně neděle a následujícího pondělí. Děti si samy nebo s rodiči vyzkouší a nacvičí modelové dopravní situace pěšky i na kole nebo koloběžce.

Strážníci seznámí děti s pravidly pro:

• správné přecházení vozovky
• používání přechodů pro chodce
• bezpečný pohyb v silničním provozu
• jízdu na koloběžkách a kolech

Součástí programu je i orientace v základním dopravním značení nebo řešení situací z každodenního provozu. Děti čeká i zábavný program: vyplňování kvízů, jízdy zručnosti nebo testy s dopravní tematikou. Na hřištích na Dubině, v Porubě a ve Svinově proběhne i nácvik poskytování první pomoci s odborníky ČČK. Na hřišti u ZŠ Generála Janka (Mariánské Hory) se zase setkáte i s policisty Policie České republiky.

Harmonogram akce najdete v letáčku:

Strážníci se zaměří na výuku BESIP i první týden školního roku

První školní týden bude probíhat druhá část akce – vzdělávací aktivity ve 3. třídách některých základních škol. Volba není náhodná – třeťáci jsou ti, kdo nejčastěji začínají chodit do školy samostatně, bez dospělého doprovodu. Strážníci-preventisté s dětmi proberou témata:

• bezpečná cesta do školy
• zásady správného přecházení vozovky
• viditelnost chodce
• rizika používání mobilních telefonů a sluchátek v silničním provozu
• bezpečné chování cyklistů a koloběžkářů

Současně budou strážníci a asistenti prevence kriminality vykonávat dohled u vytipovaných přechodů pro chodce v blízkosti základních škol. Při této příležitosti se také zapojí preventisté, kteří si budou s dětmi a jejich doprovodem povídat o bezpečné cestě do školy.